Na sklonku září jsme vyrazili v počtu 8 vozidel na expedici do válkou zmítané Ukrajina do oblasti Podkarpatské Rusi. Tentokrát jsme si nejen díky počasí zažili každý den nějaké to dobrodružství.

Pátek 19.9. –  brzy ráno odjezd, z Prahy vyjíždím s organizační LC105 sám, všichni účastníci se přidají po cestě. S prvním vozidlem – Markovým Merecedesm G se potkáváme za Bratislavou. Jednomu z Rubiconů praskl večer před odjezdem oběhový řemen, ráno tedy ještě v servisu měnil kladku a řemen, tři Jeepy Rubicon nás tedy společně dojíždějí až před Budapeští. S Bořkem a Magdou v Mercedesu a Lubošem s Defenderem se potkáváme až těsně před rumunskými hranicemi.Míra Spořílek vyjel pozdě,při balení se mu nevešlo vše do vozu, tak musel přebalit auto a dojel nás se svým Touaregem až v Baia Mare. V 10.00 večer kempujeme v Rumunsku, před Ukrajinskými hranicemi, nakonec jsme v počtu 7vozidel komplet.

Sobota 20.9. – ráno budíček, před polednem překračujeme hranice „válečné“ Ukrajiny. Byť na Ukrajině probíhá válka a v celé zemi je mobilizace, tak na hranicích jsme pobyli asi 1hodinu, bez jakýchkoliv problémů. Pak hned za hranicemi natankovat PHM, koupit cigarety a nějakou tu lahvinku alkoholu. Při nákupu potkáváme „Mirečka“ s Mercedesem ML – místní rusínec se zubařskou praxí v Karlových Varech – prostě potkáváme na Podkarpatské Rusi krajana – jak to tak zde často býváJ. Odpoledne tříhodinový výjezd na redukovanou jedna a dvě na nejvyšší horu Marmoroských Karpat. Nádherná offroadová cesta.  Za jasného počasí vyjíždíme na sklonku dne až cca 50 výškových metrů pod vrchol ve výšce 1800mnm. Je nádherný výhled, kempujeme v sedle pod vrcholem s výhledem na západ slunce. Děláme oheň, dáváme Bacardi a probíráme zážitky. Padá mlha a začíná pršet.

Neděle 21.9. – v noci pršelo, ráno chvilku azuro, po snídani se zatáhlo a my sjíždíme do údolí. Cestou dolu vytahujeme zapadlý náklaďáček místních domorodců, který nám brání v cestě. V údolí přejíždíme asi 20km po asfaltu k nájezdu na hřebenovou cestu, po které plánujeme přejezd Podkarpatské Rusi od jihu až na sever. Spěcháme, neboť stoupání na první hřeben je velmi strmé a jestli začne pršet, tak se nahoru pravděpodobně touto cestou prostě nedostaneme. V údolí ještě doplňujeme zásoby – několik lahví různého druhu karibského rumu, který jsme pak v následujících dnech průběžně „degustovaliJ“. Přes dvorek jedné z usedlostí, na který nás pani máma nadšeně sama poslala, aby nám ve výstupu na vrcholovou cestu pomohla, vyjíždíme prudkým stoupáním po pastvinách stále výše. Začíná pršet, a tak uháníme, ať jsme nahoře. Deset min po našem výjezdu na hřebenovou cestu se spustil velmi silný déšť. Cesta je velice rozbitá,celé odpoledne postupujeme pomalu. Jedna hluboká bahenní louže střídá druhou,  zvednuté podvozky, redukce, uzávěrky – pěkná „orba“, jak má býtJ – tak, jak to obvykle v ukrajinských Karpatech bývá. Později odpoledne hlásí Bořek do vysílačky rány od podvozku – je to prasklá panhardka. Stále prší a my pod plachtou za prudkého deště vyndáváme panhardku, neboť s prasklou auto nemůže dál pokračovat. Demontáž trvá hodinu, nasedáme s panhardkou do organizační Toyoty, abychom ji sjeli do údolí zavařit. Při odjezdu, když objíždím nepojízdný Mercedes, propíchávám o hřebíky v hlubokém bahně obě levé pneumatiky – to je tedy pech. Všude hluboké bahno, hever pořád klouže, do toho prudký déšť. Oprava pneumatik nám zabírá dvě hodiny. Na konec tedy vyrážíme po 3 hodinách do údolí najít svářečku. Dnes je na Ukrajině svátek, tak nikdo nepracuje. S najitím svářečky nám pomáhá „Míra zubař“, kterého jsme potkali při nákupech v údolí. Když se se svařenou panhardkou vracíme za ostatními  na hřeben, inkasuji telefon, že při řezání dřeva na oheň, neboť v místě poruchy Mercedesu jsme se rozhodli zakempovat,  spadla Radkovi Kolečkovi „pilařovi“, pro kterého to je první taková expedice, větev na hlavu a má hluboko proseklou hránu na hlavě a s Milanem míří do nejbližší nemocnice. Jedeme tedy místo zpět k ostatním za nimi, abychom zajistili maximální zdravotní péči. Setkáváme se u „Mirečka“ doma, jeho sestra pracuje v nemocnici, Milan s Radkem, Mirečkem a jeho sestrou tedy jedou do nemocnice a my se vracíme k ostatním, abychom zprovoznili Mercedes. Je noc, mlha, prší a my se již zmíněnou hodně rozbitou cestou probíjíme na hřeben. Při osazení panhardky zpět ji musíme rozbrušovačkou, kterou obvykle nevozíme a kterou náhodou vezl Míra ve svém Touaregu, upravit. Míra s rozbruskou ve VW nás zachránilJ. Na konec tedy je „Géčko“ v cajku a my usedáme k ohni. Po telefonu zjišťujeme, že Radek v nemocnici má 15 stehů na hlavě, dreny a že v nemocnici musí zůstat. Milan tedy zůstane u něj v blízkém hotelu. Po velmi náročném dni jdeme spát až po půlnoci.

Pondělí 22.9. – v noci na dnešek bylo jasno, při snídani se nebe zatáhlo a my vyrážíme po deváté hodině opět za deště dál po hřebenové cestě plánovaným směrem. Opět jedna hluboká bahenní louže střídá druhou, celý den na redukovanou, uzávěrky dif, občas někdo na navijáku či na kurtě, probíjíme se za neustávajícího deště dál po hřebenu. V jedné z hlubokých kaluží zapadla org.Toyota, k tomu zutá pneumatika, není strom, za který se navijákem vytáhnout, nastavujeme dlouhé kurty, celé lano, stále prší silněji a silněji. Po vyproštění a opravě pneu zapadají postupně některé další vozy, prostě offroad, jak má býtJ. V podvečer jsme zakempovali na menším hřebínku u bukového lesa. Padá tma, je mlha, trochu fouká a stále prší. Dnes jsme za celý den ujeli jen 8km – prostě KarpatyJ. O půlnoci se trochu vyčasilo, tak děláme pozdní oheň, abychom usušili alespoň boty a základní oblečení – všechno máme mokré. Telefonem zjišťujeme stav Radka v nemocnici – je v pořádku, dozvídáme se, že zítra ho propustí z nemocnice. Samozřejmě že vzhledem k rozsahu zranění je nutné, aby odjel domů, dohoda tedy zní –  Milan, který přebývá v hotelu vedle nemocnice, ho naloží, odveze na nejbližší letiště – tedy do Košic, odkud odletí domů a pak se Milan vrátí zpět za námi. U ohně, stejně jako po celý den, lehce degustujeme různé druhy zakoupeného rumu. Spát jdeme nad ránem.

Úterý 23.9. – probouzíme se a svítí slunce!! Rychlá snídaně, u ohně dosušujeme oblečení jak se dá – shořely jedny boty a jedny kalhotyJ. Vstříc dobrodružství dalšího dne vyrážíme v 9.30 hodin – neprší a technika vč. opravené panhardky na Mercedesu drží a pracuje jak má. Dnes bychom chtěli konečně vyjet na plánovaný první vrchol tohoto hřebene.  Dnes nádherný trip, bezva offroad, jeden výjezd střídá druhý, krásné výhledy do okolí, projíždíme panenskou přírodou ukrajinských Karpat. Po celý den využíváme plně terénní schopnosti našich vozů. Užíváme si ten správný offroad. Kolem poledního přišel na řadu nejobtížnější úsek rsp.  výjezd dnešního dne – prudký výjezd po nakloněné lesní cestě – ve výjezdu dvě menší zatáčky, pak levá do hluboké erozní rýhy ve svážnici, pak pravá a touto prudkou cestou pravými koly v hluboké erozní rýze, v bočním náklonu pod plným plynem 200m nahoru. První vyráží organizační Toyota, uprostřed zůstává viset na nápravách, kousek potáhnout navijákem, zadout a za chvíli je nahoře. Druhý jede Marek s Mercedesem G, zjišťujeme, že nejde přední uzávěrka diferenciálu, ale to nevadí, je to Géčko, to ten kopec musí dát. Výjíždí první stoupání, pak levá, ale moc brzy, takže pomalu a pak na „špéry“ pod plynem, aby dostal kinetiku, Mercedes se vzpíná, rozjíždí a před tím nejobtížnějším místem tohoto úseku se převrací na bok do erozní rýhy. (Marek nestihl srovnat volant – je nutné řídit jednou rukou, dvěma to v takovýchto místech prostě nelze stihnout). Nic se neděje, za 5 minut je auto za pomoci navijáku zpět na kolech – bez jakéhokoliv poškození, ale chlapy v Mercedesu mají za sebou nezapomenutelný zážitekJ.  Po Mercedesu vyjíždí již „vybroušenou“ cestou po předcházejících vozech, postupně každé další vozidlo – Jeepy Rubicon, LR Defender a další Mercedes G vč. Touarega – jediným vozem s nezávislým zavěšením všech kol na této výpravě, až na vrchol kopce. Výjezd každého jednotlivého vozu je skutečnou podívanou, auta proskakují jednotlivými hlubokými dírami, občas kola ve vzduchu – jen neubrat plyn.

Po tomto obtížném úseku a následném hřebenu následuje „nevinná“ loučka – výjezd po cestě bukovým lesem na platíčko a pak 20m levá nahoru po mokré trávě. Stav cesty je vzhledem k probíhající těžbě dřeva místními pásovými traktory dost neutěšený. Za přihlížení místních dřevařů se pod 20metrovou loučku dostáváme na redukovanou 3, plný plyn a komplet uzávěrky dif. . Zmíněnou závěrečnou 20m loučku dává nahoru jen Luboš s Defíkem a Bořek s Géčkem, ostatní jedou nahoru na mechanickém navijáku místního pásáku. Zážitek jak pro nás všechny, tak pro místňáky.

Odpoledne se nám daří vyjet až na hranici lese do výšky 1400mnm. Odtud postupně stoupáme po nezalesněném travnatém hřebenu dvoukilometrovým výjezdem až na vrchol poloniny, konečně ty nezapomenutelné podkarpatské výhledy snad na celou Podkarpatskou Rus (oficielní název v rámci Ukrajiny je Zakarpatsko, ale pro místní stále Podkarpatská Rus – jak za bývalého prvorepublikového Československa). Všichni v úžasu hledíme na desítky okolních kopců, Podkarpatská Rus jako na dlani. Na sever od nás je polonina Swidovec, na kterou míříme, a tak vyrážíme dál. Nyní prudké klesání úzkými serpentinami po kamenech, poté bukovým lesem, do kterého se cesta noří. Následující hodinu klesáme na redukovanou jedna do sedla mezi poloninami. Projíždíme první úzké sedýlko, cesta je podmáčená s hlubokými kolejemi a začíná zase pršet, přichází mlha. Za soumraku zůstáváme kempovat v bukovém lese se staletými buky v jednom z projížděných sedel. Oheň zde již hoří neboť tu místní právě dnes těžili dřevo a tak za stále probíhající ochutnávky karibského rumu, k němu usedáme. Chvíli u ohně, chvíli pod nataženou plachtou – podle momentální intenzity deště. Již za tmy kolem nás projíždí dva offroady s mastňáky – jeden z řidičů je Vasil – místní lovecký průvodce, kterého jsme potkali minulý rok , taktéž v noci, ale úplně v jiné části Karpat – neuvěřitelná náhoda. Zjišťujeme po telefonu pozici Milana, který vezl Radka na letiště – Jeep, kterým ho tam vezl se v Košicích pokazil, Milan tedy sehnal z půjčovny jiné auto a vrací se zpět za námi na Ukrajinu, setkat se máme zítra kolem poledního na konci Swidovecké poloniny.

Středa 24.9. – Ráno úplně vymetená modrá obloha a nás čeká polonina Swidovec, jsem nadšen!! V 9.30  vyrážíme na vrcholový výjezd na tento hřeben. Ostré slunce nám rychle vysušuje cestu a tak rychle postupujeme. Závěrečná napojovací hřebenová cesta se klikatí po úzkém zalesněném hřebenu. Je neuvěřitelné, jak umí příroda kopce vymodelovat. Těsně před polednem vyjíždíme na Swidovec, je jasno a my si z vrcholu ukazujeme všechny podkarpatské poloniny – je to paráda! Vše ještě umocňuje sněhový poprašek na hraně celého hřebenu, který v noci napadl. Dole prostě pršelo a nahoře padal sníh. Za následující 2 hodiny se nám daří celou poloninu projet. Na konci na nás čeká Milan s Mirečkem (zubařem, který nám v minulých dnech velmi pomohl), jeli společné Mirečkovým Mercedesem  nahoru na poloninu nám naproti. Jeli až do chvíle, dokud nezapadli, takže naše shledání začíná vyproštěním Mercedesu na kraji cesty nad hlubokou roklí. Kam se ale s Mercedesem vydal a kam až na sjetých zimních pneumatikách a bez redukce (má ML bez offroad paketu) dojel – no klobouk dolu. V nedaleké salaši jsme si všichni dali k obědu výbornou domácí polévku, kterou nám Mireček osobně uvařil – velice milý a ochotný člověk, ostatně stejně jako většina místních. Poté jsme se přesunuli dolu do města, dotankovali PHM, dokoupili zásoby, doplnily vodu a pozdě odpoledne jsme vyrazili zdolat další poloninu. Čekal nás nyní výjezd na „Dómiky“ byl to velký offroadový zážitek, jako vždy. Redukovaná 1, místy 2 a 30min. velmi prudké stoupání po kamenech. Někteří cestou natrhali i několik velikých zdravých hřibů, na Mirečkově Mercedesu jsme opravili dva defekty. S výhledem na rudě zbarvený západ slunce na Karpaty, kempujeme na  „Dómikách“ – na pastvině – na hranici lesa přímo pod nejvyšší horou Ukrajiny ve výšce 1800mnm.

Čtvrtek 25.9. – Jasné ráno. Jsme na polonině Černá Hora. Při odjezdu z kempu zdoláváme velice podmáčený potok a sjíždíme prudkým klesáním zpět dolů do údolí. Tam dotankováváme z vlastních zásob Mirečkova Mercedesa ML, který si nedá říct a přes hrozící poškození jeho Mercedesu vzhledem k obtížnosti terénu, chce pokračovat s námi. Dole v údolí dáváme levou a stoupáme opět na hřeben poloniny Černá Hora. Cesta nahoru je po letošních deštích opět o něco více vymletá, rozporka střídá rozporku, z levého kraje na pravý a stále výš a výš. Po asi 4km proráží Mireček na mercedesu pneumatiku – velký boční průraz, se slovy „jedu dokud se auto nezastaví úplně“ obouvá tedy originál dojezdovou gumu a pod plným plynem pokračuje kluzmo dál. Po dalším jednom kilometru jsme ale museli zastavit na 5hodin – prasklý levý přední měch na Touaregu. Pro opravu bylo nutné vybudovat v lese truhlárnu a zámečnickou dílnu, abychom vyrobily dorazy a distanční tyčky. Během trvající opravy Bořek s Magdou usmažili na plátky několik obrovských hřibů, které jsme v okolí asi 30m kolem nás našli. V závěru odpoledne jsme i s opraveným Touaregem a s Mirečkem na dojezdovém kole dobili hřeben. Západ slunce nad Hoverlou – největší horou Ukrajiny byl ten večer skutečně nádherný. Opět jsme zakempovali na hřebenu ve výšce 1800mnm. Byl to poslední večer na Ukrajině, pro ty kteří v pátek – v plánovaný den odjezdu, se ubírají k domovu. Udělali jsme vydatný oheň, dopili co zbylo, spát se šlo až nad ránem.

Pátek 26.9. – Budíček byl za rozbřesku. Většinu účastníků čekala cesta domů. Kdo chtěl mohl se přidat k organizační Toyotě a pokračovat ještě v pátek, projet další poslední plánovaný hřeben, který jsme vzhledem k počasí a technickým problémům nestihli do pátku. Z kempu jsme vyrazili všichni společně v 7hodin ráno. V údolí na silnici jsme byli kolem 10hodiny. Zde jsme se rozdělili, většina aut vč. Mirečka se odebrala směr k domovu a skupina třech vozů – organizační Toyota LC105, Milan s Jeep Rubiconem a Luboš s Defenderem , pokračovala dál na jih, zdolat poslední plánovaný úsek cesty na Ukrajinsko Rumunských hranicích – dfkt úsek na hranicích EU, kam máme tradičně oficielní povolení vjezdu, bez kterého je sem vjezd zakázán. Po několikakilometrovém průjezdu údolím až na jeho konec nás čekal výjezd 3km na redukovanou 2 až na hřeben. Nahoru jsme dorazili v poledne, dali krátký ale vydatný oběd, začalo zase pršet. Jedeme po úzkém zalesněném hřebenu, sjíždíme po cestě do dalšího údolí. Sjezd je skutečně zajímavý – pomalu na redukovanou jedna kamenopádem až dolů do potoka, všichni máme trochu toho adrenalinu, jak má na takovéto výpravě být. Dál jsme pokračovali několik kilometrů po cestě přímo širokým korytem říčky až k silnici, která vede asi 5km nahoru přímo na hranici k zavřeným vratům z pletiva. Jen co jsme k nim dorazili, spustil se silný déšť a padla mlha – klasické podzimní Karpaty. I přes toto nepříznivé počasí jsme celou cestu projeli. A kolem pramenů Bílé Tisy jsme na sklonku odpoledne sjeli z druhé strany zpět do údolí, z kterého jsme dopoledne vyjížděli na hřeben. Rozhodli jsme se, že bez dalšího otálení vyrazíme rovnou non-stop k domovu. Na hranicích Ukrajiny a Rumunska jsme byli se soumrakem.

Sobota 27.9. – 1.00hod. -cesta ubíhá dobře, žádný provoz. 2.00 hod. – sjíždím z dálnice a zastavuji v Maďarsku organizační Toyotu, kouří se od pravého předního kola. Po podrobné prohlídce zjišťuji, že se uvolnila kontramatice ložiska pravého předního kola. Kolo drží už jen na kotouči zasunutém v brzdiči. Vše je tak vymleté, že bez kompletní výměny náboje, který nemám, je další jízda naprosto vyloučená. Na řadu tedy přichází „rychlá akce“ neboť v 11.30 mi letí letadlo z Ruzyně, které musím stihnout a já stojím s nepojízdným autem ve 2hodiny v noci 750km od letiště někde v maďarských polích. Volám tedy kluky, kteří vyrazili napřed, aby se pro nás vrátili a odvezli mě do ČR. Auto necháme u přilehlé hlídané vrátnice, budeme se sem muset vrátit s díly potřebnými k opravě. Kluci dorazili a začíná stíhací jízda. Z Prahy vyráží Škoda Octavia směr Břeclav, abych mohl přesednout a jet na Prahu – na letiště výrazně rychleji. Vše se podařilo, na letiště jsme dorazili 5min. před zavřením „ček-inu“.

Letošní podzimní Ukrajina se skutečně vydařila, o dobrodružství skutečně nebyla nouze. I přes probíhající válečný konflikt na východě této země jsme při našem pobytu na Podkarpatské Rusi nemělii naprosto žádné problémy, žádná omezení ani s vojskem ani s místní policií. Překročení hranic tam i zpět nám nezabralo více jak 1hodinu. Těšíme se na jaro, až se do tohoto malebného kouta Ukrajiny opět vrátíme.

Radek Šolc ,  www.offroadexpeditions.cz

GALÉRIA:

mini-_DSC1868 mini-_DSC1878 mini-DSC_0282 mini-DSC_0288 mini-DSC_0290 mini-DSC_0300 mini-DSC_0301 mini-DSC_0307 mini-DSC_0308 mini-DSC_0317 mini-DSC_0320 mini-DSC_0325 mini-DSC_0332 mini-DSC_0333 mini-DSC_0339 mini-DSC_0345 mini-DSC_0347 mini-DSC_0348 mini-DSC_0363 mini-DSC_0369 mini-DSC_0389 mini-DSC_0418 mini-DSC_0424 mini-DSC_0456 mini-DSC_0468 mini-DSC_0485 mini-DSC_0511 mini-DSC_0524 mini-DSC_0526 mini-DSC_0533 mini-DSC_0566 mini-DSC_0567 mini-DSC_0591 mini-DSC_0595 mini-DSC_0596 mini-DSC_0599 mini-DSC_0600 mini-DSC_0604 mini-DSC_0638 mini-DSC_0640 mini-DSC_0641 mini-DSC_0643 mini-DSC_0644 mini-DSC_0656 mini-DSC_0657 mini-DSC_0663 mini-DSC_0666 mini-DSC_0670 mini-DSC_0671 mini-DSC_0673 mini-DSC_0676 mini-DSC_0680 mini-DSC_0705 mini-DSC_0784 mini-DSC_0819 mini-DSC_0846 mini-DSC_0847 mini-DSC_0849 mini-DSC_0857 mini-DSC_0860 mini-DSC_0861 mini-DSC_0864 mini-DSC_0867 mini-DSC_0869 mini-DSC_0873 mini-DSC_0879 mini-DSC_0888 mini-DSC_0893 mini-IMG_1417 mini-IMG_1426 mini-IMG_1428 mini-IMG_1429 mini-IMG_1433 mini-IMG_1438 mini-IMG_1454 mini-IMG_1459 mini-IMG_1465 mini-IMG_1468 mini-IMG_1470 mini-IMG_1471 mini-IMG_1493 mini-IMG_1506 mini-IMG_1511 mini-IMG_1529 mini-IMG_1533 mini-IMG_1534 mini-IMG_1535 mini-IMG_1538 mini-IMG_1541 mini-IMG_1543 mini-IMG_1544 mini-IMG_5515 mini-IMG_5517 mini-IMG_5623 mini-IMG_5625 mini-IMG_5630 mini-IMG_5635 mini-IMG_5669 mini-IMG_5670 mini-IMG_5675 mini-IMG_5688 mini-IMG_5693 mini-IMG_5698 mini-IMG_5713 mini-IMG_5737 mini-IMG_5744 mini-IMG_5749 mini-IMG_5755 mini-IMG_5773 mini-IMG_5810 mini-IMG_5819 mini-IMG_5822 mini-IMG_5854 mini-IMG_5859 mini-IMG_5862 mini-IMG_5875 mini-IMG_5893 mini-IMG_5901 mini-IMG_5910 mini-IMG_5949 mini-IMG_6012 mini-IMG_6017 mini-IMG_6029 mini-IMG_6050 mini-IMG_6061 mini-IMG_6070 mini-IMG_6083 mini-IMG_6090 mini-IMG_6095 mini-IMG_6097 mini-IMG_6098 mini-IMG_6131 mini-IMG_6135 mini-IMG_6136 mini-IMG_6142 mini-IMG_6151 mini-IMG_6160 mini-IMG_6214 mini-IMG_6219 mini-IMG_6228 mini-IMG_6245 mini-IMG_6265 mini-IMG_6271 mini-IMG_6273 mini-IMG_6276 mini-IMG_6277 mini-IMG_6284 mini-IMG_6298 mini-IMG_6299 mini-IMG_6302 mini-IMG_6303 mini-IMG_6311 mini-IMG_6355 mini-IMG_6371 mini-IMG_6384 mini-IMG_6406 mini-IMG_6415 mini-IMG_6425 mini-IMG_6432 mini-IMG_6450 mini-IMG_6475 mini-IMG_6480 mini-IMG_6559 mini-IMG_9233 mini-IMG_9317 mini-IMG_9326 mini-IMG_9331 mini-IMG_9361 mini-IMG_9367 mini-IMG_9370 mini-IMG_9380 mini-DSC_0861 mini-DSC_0369 mini-DSC_0363 mini-DSC_0348